Založit novou webovou stránku nebo e-shopChci nový web
aktualizováno: 27.06.2018 12:20:52 

Vítejte na stránkách Podkrkonošské smečky

O nás

  

 Jmenuji se Kateřina Veinlichová. Mojí největší zálibou je práce se zvířaty-hlídání,výcvik psů a dlouhé procházky s nimi.S mojí zvířecí smečkou žiji v Podkrkonoší,v malebné vesničce nedaleko Nové Paky.Procházky do okolí jsou příjemnou relaxací,zdejší příroda je nádherná a naprosto okouzlující. Dle mého názoru nejkrásnější na světě. Díky výborné poloze máme blízko do Krkonoš a Českého ráje. Jsem si jista, že jsem tu velmi šťastná nejen já, ale i má celá zvířecí smečka. V současné době se kromě studia věnuji výcviku a hlídání pejsků.
Co mám ráda: Zvířata,přírodu,svoje kamarády,legraci,upřímné a čestné lidi,dlouhé procházky,cestování a AUDI
Co nemám ráda: Lži,pokrytectví,závist,faleš,výčitky,lakotu,sobectví,lidi,co ubližují zvířatům a ničí přírodu.
Motto: "Čím více poznávám lidi, tím více miluji zvířata."
Pamatujte si, že když nedostanete to co chcete, je to někdy skvělý zásah štěstí.
Nedovolte, aby malé neshody zranily velké přátelství.
Pamatujte si, že mlčení je někdy ta nejlepší odpověď.
Dokonalí lidé masakrují zvířata, budou zabíjet i jeden druhého. Ten, kdo seje vraždu a bolest, nemůže sklízet radost a lásku.
 Chci si užívat života,lepší krátce a intenzivně, než dlouze a nijak.(V.S.G.)
 

         

 

Pár slov o mně....

Jmenuji se Kateřina Veinlichová, ale kamarádi mi říkají Katy. Narodila jsem se ve znamení Vodnáře a jsem jeho typický představitel. Mám ráda svobodu, dobrodružství, pohodu, jsem snílek a žiji budoucností. Zvířata všeho druhu jsem milovala odjakživa. Magickou silou mě přitahovali však psi, koně a lvi.

Odmalička jsem vyrůstala s pejskama. Nejdříve se střední bílou pudlicí Betynkou. To ona se mnou jezdila v kočárku a také ode mě snášela všelijaké obtěžování a podobné věci. Betynka zemřela, když mi bylo pět let. A já začala rodiče přemlouvat o nového pejska. Na ostrově Capri jsem se vrhala ke každému tulákovi a neváhala jsem navázat kontakt i s tím největším toulavým psem. Vůči zvířatům jsem neměla sebemenší zábrany. Jakýkoliv živý tvor mě přitahoval a nikdy jsem si nepřipouštěla jakékoliv riziko (bláhové mládí). Bylo mi šest let, když jsem si psa doslova vybrečela.Tenkrát byl mým favoritem německý ovčák. Dokonce jsem měla vyhlédnutou fenku, která měla mít štěňátka. Ale bohužel máma ztratila na paní z parku kontakt ....A tak jsme se s mámou jednoho dne šly podívat na štěňátka labradorů. A během pár týdnů se u nás doma objevila Rituška, černá labradorka. Časem se ukázalo, že mámina volba byla dobrá. Labrador je nejenom skvělým rodinným psem, ale také bezkonfliktní společník,věrný a oddaný tvor. Rituška byla přátelská ke všem lidem a psům bez rozdílu. Nikdy s Ritou nebyly problémy. Byla úžasně pohodová a hodná. Bohužel tak jako každý  labrador snědla na co přišla.

Jednou přes hodinu běhala v  parku s holubím křídlem v mordě. Měla neustále hlad a bohužel sežrala exkrementy všeho druhu, ale to bylo jediné, co jsme mohli Ritušce vytknout. Za vůdce smečky považovala mámu, ale mojí maličkost měla také moc ráda. Cvičila jsem s ní poslušnost, stopy a naučila jsem jí tahat mě na saních a kolečkových bruslích. Koncem léta 1998 Ritu hlídala naše sestřenice a my jsme nepostřehli, že hárá. No a pár dnů před porodem ze sestřenice vylezlo, že Ritušku chodil navštěvovat Alan (černý kříženec NO a LR). Prý si spolu tak hráli... A tak se nám 2.11.1998 narodilo deset štěňátek. Pět pejsků a pět fenek.Bylo to překvapení a obrovské štěstí zároveň. Sedm bylo černých, dvě smetanové a jedno zlaté. Já jsem si od první chvíle zamilovala nejmenší a nejchytřejší fenku. Pojmenovala jsem jí Brita a začala spřádat plány, jak přemluvit mámu, abych si Britušku mohla nechat. Máma byla ze začátku dost neústupná a pořád opakovala, proč si chci nechat zrovna tu nejmenší fenku s náprsenkou a ať si vyberu jiné štěňe. Ale já už jsem tenkrát Britu bezmezně milovala a nedovedla jsem si představit bez Britušky žít. 

Na můj svátek 25.listopadu jsem Britišku oficiálně dostala a byl to můj nejkrásnější den v životě. Bohužel 8.8.2008 odešla Britěna maminka Rituška do psího nebe ve věku 15 let.Hodně mě toho Rituška naučila a já na ni dosmrti nezapomenu. Rituško byla jsi úžasná psí dušička a jednoho dne se určitě setkáme. Já věřím na psí nebíčko. Dala jsi mi Britušku a to je to nejlepší co mě v mém životě potkalo. S Britou jsem začala doopravdy cvičit a dosáhla s ní velkých úspěchů. Brita je pro mě spíš člověk, než pes.Ale to může tvrdit jen ten, kdo Britu poznal. A fenka Arny k nám přišla, když Brita nemohla mít štěňátka. A nejmladší přírůstek je fenka australské kelpie Angie. S příchodem kelpice se vše změnilo. Poklidný život smečky obrátila naruby a mně několikrát způsobila málem infarktové stavy:-) Anginka vyrostla v krásnou a chytrou kelpií slečnu a více se dozvíte v její osobní sekci. Jsem šťastný člověk, protože mohu žít, tam kde je mi dobře. Dělat věci, které mě baví a mít kolem sebe lidičky, které mám moc ráda. Studuji vysněnou vysokou školu a mám báječné spolužáky.

V současné době do naší Podkrkonošské smečky patří kromě psů mainská mývalí kočka Chira. Dříve také morčata Filipka a Fibie.V budoucnu se naše smečka rozroste o zakrslé prasátko a koně. Zatím mám díky svým miláčkům o zábavu postaráno.

                                                                                                                                                        K.V.

 

 

     
 
 
 
  
 
 
TOPlist