Založit novou webovou stránku nebo e-shopChci nový web
aktualizováno: 18.06.2018 22:49:14 

Vítejte na stránkách Podkrkonošské smečky

In memoriam
Rita
Datum narození: 31.8.1993
Výška,váha: 56cm, 30Kg
Rodiče :Otec-Cikán černý labrador
              Matka: Káča černá labradorka
Úspěchy:  Najkrásnější veterán Lanškroun 15.7. 2006
         
Pár slov o Ritušce...
Bohužel, tyto dny kdy tvoříme stránky, není již Rituška mezi námi. Opustila nás 8.8.2008 a zemřela přirozenou smrtí. Dožila se úctyhodných 15 let. Rituška byla můj, vlastně spíš mámin první pes. Byla neuvěřitelně přátelská, hodná a milovala psy a lidi všeho druhu. Jako typický labrador milovala jídlo. Ale v mých 6 letech mě nepovažovala za vůdce smečky a za hrob milovala mojí mámu. Pokoušela jsem se Ritušku cvičit dle kynologických příruček, ale mé první pokusy skončily většinou útěkem Ritušky  k mámě. Ale nakonec jsem jí naučila základní povely, plazení, štěkání na povel, přeskakovat lavičku v parku a tahat mě na kolečkových bruslích. Díky Ritušce mám mojí milovanou Britušku, protože tahle krasaviceje Ritěna dcera. Rituščina smrt mě velmi hluboko zasáhla. První 3 týdny po smrti byla neuvěřitelná muka.Trvalo mi velice dlouho, než mi došlo, že už jí nikdy nepohladím a neuvidím. To, co jsem prožila může vědět jen člověk, kterému zemřel jeho milovaný přítel. Rituško nikdy na tebe nezapomenu a byla si pro mě ten nejlepší rodinný pes, kterého jsem si mohla přát!
 
8.8.2009-Protože dnes je to přesně rok,co naše milovaná Rituška navždy opustila tento svět,tak jsem se rozhodla napsat vzpomínku na Ritu a také o tom, jak jsme k Ritušce přišli.
Po smrti pudlice Betynky jsem věděla, že bez psů prostě nemohu žít. Problém byl v tom, že to nechápali moji rodiče. A tak po nekonečně dlouhém přemlouvání rodiče psa povolili,ale začali se poohlížet po středně velké rase a já jsem zase toužila po německém ovčákovi. V parku jsem měla dokonce vyhlédnutou fenku, která měla mít štěňata. Ale máma začala shánět bígla a kavalíra. Bohužel nebo spíše bohudík byly v té době tyto rasy špatně k sehnání,n ebo pro nás příliš drahé. A tak se jednoho dne v parku máma začala bavit s jedním mladíkem, který byl v parku venčit svou nádhernou fenku irského setra. A jen tak mezi řečí se zmínil, že kamarádově labradorce se narodilo 11 štěňátek, která jsou moc moc roztomilá. Slovo dalo slovu a druhý den jsme se s mámou šly podívat na vrh malých labradorků. Hned ve dveřích nás uvítala maminka štěňátek (v tu chvíli, když máma viděla skutečnou velikost labradora začala trochu pochybovat o potencionálním novém členovi rodiny). Štěňat bylo skutečně 11 a bylo vidět, že maminka je z nich opravdu unavená. Osm bylo černých a tři žluté barvy,j ak se u labradorů říká. Fenek bylo šest a pejsků pět. Já jsem si hned vybrala největšího žlutého pejska, ale máma si přišla zamluvit černou fenku-naší budoucí Ritušku. Ale spíš, než máma Ritušku si Rutuška vybrala mámu. Když jsme si šly mimča prohlédnout, byla v ohrádce a všechna se snažila nás zaujmout pištěním, vyskakováním apod. až na jednu černou fenku. Měla zlomený ocásek(zřejmě od svých sourozenců) a jako jediná seděla vzadu,a le pak přišla opřela se předníma packama o dřevěnou část provizorního kotce a vyštěkla. No a tak bylo definitivně rozhodnuto. A abych to zkrátila ,tak za pár týdnů jsme doma měli malý černý chlupatý zázrak, který kousal,škrábal na dveře, dělal loužičky, ale byl také kupodivu rozumným štěňátkem. Jméno jsem si prosadila já( kdo jiný, než ten kdo přišel s tak geniálním nápadem pořídit si pejska) po fence německého ovčáka Ritě. Tak to tedy byla Rita. Bohužel mě v mých tehdy 6letech nepovažovala za vůdce smečky, ale spíš za lidské mládě s kterým může provádět neplechy. Máma Ritušku venčila,krmila a dělala všechny ty věci okolo, které nemůže 6leté dítě zvládnout. A proto Rituška nejvíc milovala a zbožňovala mojí mámu.P okoušela jsem se Ritu cvičit dle kynologických příruček, ale mojí první pokusy většinou končily Rituščeným útěkem k mámě. Časem Ritu začalo cvičení se mnou bavit, hlavně když jsem jí odměňovala pamlsky. Naučila jsem jí cviky základní poslušnosti, plazení, přeskakovat různé překážky a tahat mě na saních a v létě na kolečkových bruslích. Rita tak jako každý labrador milovala vodu a to v kterémkoliv ročním období. Milovala psy a lidi všeho druhu, ale také dokázala mámu razantně bránit před opilým pobudou. Největší malér ovšem byl, když máma začala Ritušku rozmazlovat. Já se snažila být důsledná ale máma mi říkala: Nech jí,vždyť má růžový bříško atd. No prostě žádná kloudná výchova. se máma nemohla divit, že se Rituška jednoho dne rozhodla, že nevydá křídlo mrtvého holuba z tlamy.Téměř hodinu pobíhala po parku s křídlem v mrdě a ještě si stačila křídlo občas nadhodit Máma pěnila vzteky a snažila se Ritušku chytit, ale na druhou stranu musím říct, že Rituška nikdy nevyvolala rvačku a také nikdy nikomu neublížila. Byla vždy velmi přátelská a neustále ochotná si hrát. Hodně jsme toho spolu zažily a prožily. Díky Ritunce jsem se toho o psech hodně naučila a nejen to...Ukázala mi co je to opravdová láska, věrnost, laskavé srdce a umění odpouštět. Jak čas plynul, tak jsem si přála mít svého vlastního psa, v jehož očích budu vůdcem smečky. Bude mě poslouchat a chtít se mnou neustále cvičit cokoliv mě napadne. A tady zasáhl osud podruhé,alespoň já tomu tak věřím. Moje sestřenice hlídala Ritušku a my jsme nezpozorovali, že hárá.A za 62 dnů Rituška porodila deset štěňátek, pět pejsků a pět fenek. Byla výborná a vzorná maminka. Z vrhu jsem si vybrala tu nejchytřejší a nejmazanější fenku a pojmenovala jí Brita ,ale to už je jiný příběh. Rituško moje milovaná, stále na tebe všichni vzpomínáme a věříme, že se na nás z psího nebíčka díváš. Jednoho dne se všichni zase uvidíme. Těch 15let bylo s tebou moc nádherných. Nikdy na tebe nezapomenu!!!
TOPlist