- Resumé roku 2015- Uplynulý rok byl velmi náročný po všech stránkách. Zpočátku to vypadalo, že se nic důležitého dít nebude a čeká nás pohodový rok. Ale člověk míní a osud mění. V zimě jsem začala cítit slabá a unavená, už tehdy si má nemoc vybírala pomalu, ale jistě svoji daň. Nejméně vhodná doba byla, kdy jsme s kelpicí jeli do anglického Birminghamu reprezentovat na Crufts a já jsem odjížděla s horečkou a chřipkou. Tehdy jsem si říkala, že to za pár dní přejde, ale na ty dny v Calais nikdy nezapomenu, protože tehdy jsem si myslela, že jsou moje dny sečteny. Angie byla prostě dokonalá. Celou cestu včetně trajektu zvládla levou zadní. Závody samotné jsem moc nevnímala a chtěla jsem to mít, co nejrychleji za sebou, ale kelpice mě podržela a celou sestavu zacvičila bez chybičky. Bohužel jsem musela předělat nějaké pasáže naší sestavy, což nás stálo cenné body za techniku, ale byla jsem vůbec ráda, že stojím na nohou. Samotná akce mě nijak neuchvátila. I když někteří rádi prohlašují, že se jedná o nejprestižnější a nejnáročnější akci v dogdancingovém světě, tak já osobně jejich názor nesdílím. Nikdy také nezapomenu na první jarní den, kdy bojovala o svůj život moje nejlepší a nejmilovanější holčička. Britušce bylo šestnáct let, ale bojovala hlavně kvůli mně a vyhrála. Myslím si, že každý, kdo svoje psy miluje, tak ví, co jsem prožívala. Jsem vděčná za každý den, kdy tu s námi může být. Na druhou stranu, abych v uplynulém roce neviděla, jen samá negativa, tak jsem zažila a prožila také hodně pozitivního. Především jsme začali spolupracovat s Kateřinou Kašparovou a psát články pro časopis Haf&Mňau. Katka se stala velkou fanynkou naší Anginky a také má stejné názory a ideály, jako já. Vedla jsem semináře dogdancingu v Čechách i na Moravě a poznala, tak stejně postižené lidi a jejich čtyřnohé kamarády. Nesmím zapomenout na letní výcvikové tábory, které se všechny moc vydařily. Také jsem díky nim poznala další skvělé lidičky, kteří jsou dnes moji kamarádi. Opravdu jsem si to s vámi maximálně užila a některým epizodám se dodnes směji. Měla jsem tam možnost, alespoň na chvíli zapomenout na svoje trápení. Kelpice se také moc snažila. Složila další zkoušky, reprezentovala na Crufts a obhájila vítězství na MR OBEDIENCE AKE. Zúčastnily jsme se spolu několika závodů u nás i v zahraničí. A dokonce jsem hybrida vytáhla po dlouhé době na výstavu ;) Také mě velmi potěšilo, když jsme dostali pozvání na různé akce, kde jsme měli vystoupení a ukázky dogdancingu. Mohli jsme tak ukázat, že pouto mezi psem a člověkem je něco, tak úžasného, že se váš čtyřnohý parťák naučí prakticky cokoliv. Ano, zvířata dokážou neuvěřitelné věci a já jsem je milovala odmalička. A proto mi není lhostejné utrpení všech zvířat. Někdy mi připadá, že jsem v tom boji sama a někdy zase, že dělám málo, ale snažím se. Používám kosmetiku a čisticí prostředky netestované na zvířatech, vajíčka kupujeme z domácího chovu a vůbec se snažím projevovat úctu a respekt přírodě. Někdy se za svoji vlastní rasu stydím, když vidím, čeho všeho je schopná. Bohužel podzim byl pro nás velmi těžký. V září Brituška o svůj život musela opět bojovat a vypadalo to velmi špatně. Naštěstí dnes vím, že původní diagnóza se nepotvrdila. Každý, kdo měl možnost Britu poznat, mi dá za pravdu, že je to velká psí osobnost a já nevím, co bych si dnes počala, kdybych ji neměla. Také Arny mi dělá samou radost. Má ráda všechny psy bez rozdílu pohlaví, věku, nebo plemenné příslušnosti.Všichni ti, kteří nám pomohli, tak vlastně darovali život a to je myslím to nejkrásnější a nejcennější, co může člověk dát. Do konce roku přicházela jedna špatná zpráva za druhou, ale vzpomínala jsem na slova mého kamaráda, který říká, že osud mi dává, tak těžké životní rány, protože moc dobře ví, že nikdo jiný by to nezvládal. Věřím, že moje štěstí teď někde ve světě pomáhá někomu, kdo ho potřebuje víc, než já a doufám, že se brzy vrátí zpátky. V těch nejtěžších časech, pak poznáte, kdo je váš skutečný přítel a kdo vás, jenom využíval a zneužíval. Komu jste byli dobří, jako taxikáři, banky, nebo jste člověku (nevědomě) sloužili, aby prostřednictvím vás něco získal na váš úkor. Naštěstí jsou tu, ale opravdoví přátelé a kamarádi, kteří vás podporují, zajímají se o vás, pomáhají v rámci svých možností, nebo jsou prostě s vámi a vyslechnou vás, když sami pomoci nedokážou. Nebudu zde psát vaše jména, protože nechci na nikoho zapomenout. Děkuji za vaše objetí a povzbudivá slova, za pozvání na bowling, za oblečení, za rozptýlení a za to, že se mnou chcete být, i když zrovna nejsem vtipná, nebo nemám sílu na dřívější akce. Je pro mě nesmírně důležité, že tady se mnou jste :-)
Užívejte si každého dne, mějte v sobě pokoru a úctu k přírodě (až se jednoho dne naštve, tak nám, už nikdo nepomůže), radujte se z maličkostí, snažte se nemyslet jenom sami na sebe, nikoho nesuďte za jeho činy, když nevíte a neznáte.
Emotikona grin
A hlavně dělejte něco, proto, že to chcete vy sami a ne že to někdo od vás očekává. Emotikona smile
25.12.- Arny oslavila na Boží hod první kulaté narozeniny :-) Naší krasavici je deset let a jako by to bylo včera, kdy jsem si domů přivezla roztomilé štěňátko a úžasnou psí dušičku. Ar je neskutečně pohodové stvoření, miluje všechny lidi bez rozdílu a je nekonfliktní vůči všem psům. Je přátelská a není, jako kelpice, která si vybírá koho poctí svou přízní a zbytek ignoruje, nebo od sebe odhání. Nikým nepohrdá, na rozdíl od Angie a nepovyšuje se nad psy, jako Brita. Prostě a jednoduše je Arny skvělá. Když jsme byli u paní veterinářky, tak se nechala slyšet, že Ar vypadá na šest let :-) Nikdy jsem nelitovala toho, že jsem si Arnynku vybrala, i přesto, že jí osud nenadělil zdraví. Zato ji sudičky nadělily krásu, skvělou povahu a moc dobře věděly, proč měla Ar přijít právě k nám :-) Moje srdíčko, přeji ti hlavně zdravíčko a buď tu s námi, alespoň dalších deset let. Máme tě moc rádi.
V prosinci měla Angie možnost předvádět se v restauraci U Švehly, kde jsou všichni pejsci vítáni a mají zde výbornou kuchyni. Také jsem ji vzala na pracovní schůzku s Kateřinou Kašparou, protože ač je to k nevíře, tak je Katka její velká fanynka ;) Pro čtenáře časopisu Haf& Mňau chystáme na příští rok velké překvapení. Za sebe mohu napsat, že poslední čísla se mi moc líbila a když jsem se je četla, tak jsem dospěla k tomu, že je to skvělý relax a pohodové počtení. Zároveň, ale nechybí odborné články o chovu, výživě a výcviku. A co je pro mě hodně důležité, že časopis informuje veřejnost o množírnách. Je sice hezké přečíst si o závodech a jak se kdo umístil, ale nemám ráda lidi, co mají v hlavě jenom svoje vlastní zájmy a cíle. Někdy je potřeba se rozhlédnout kolem sebe a zamyslet se nad tím, co všechno můžete udělat pro dobrou věc, potažmo pro to, aby netrpěla nevinná zvířata kolem nás. Ignorovat, či zapomínat to jde lidem hodně dobře. Sama bych mohla vyprávět, ale právě proto, už řadu let používám kosmetiku netestovanou na zvířatech, dělám osvětu ohledně kastrací atd. Někdy si připadám, že dělám strašně málo a jsem v tom sama, ale je mi jasné, že to tak není. Jsou dny, kdy si říkám, zda někdy lidská rasa bude pokorná a uvědomí si, co napáchala. Někdo může být sobec a myslet jen sám na sebe, využívat svoje kamarády a kopat sám za sebe. Přesto věřím, že tady jsou i ti, kteří se dokáží zastat někoho, komu je křivděno, přijít kamarádovi na pomoc, když je mu nejhůř. A právě díky takovým lidem mám touhu žít a bojovat za práva těch, kteří nebyli darem řeči obdařeni.
22.12.- Kelpice vystupovala na dětské párty v Karlíně a já jsem tak měla možnost podívat se na dům, který je známý z populárního sitcomu Comeback. Vzala jsem s sebou také Arny a labradorku Ebi, kterou jsem přes svátky hlídala. Všechny holky děti přímo milují, takže si užívaly drbání, krmení a obdivování. Cestou jsem vyfotila Angie na jejím oblíbeném stromě a během focení byly reakce kolemjdoucích opravdu vtipné.
7.11.- Kelpice v Jičíně pokořila zkoušku ZZO1 (poslušnost dle ZVV1), ale počasí zatím bylo nejhorší, co na zkouškách pamatuji. Mlha, zima a déšť. Při dlouhodobém odložení jsem Angie opravdu litovala. Měla sklopené uši, týraný výraz a zavírala oči :-D Paní rozhodčí se vyjádřila, že je hybrid velmi temperamentní a má velkou chuť do práce. Na zkouškách jsme potkali naše staré známé, takže díky nim nám zkoušky rychle utekly. Angie si pak zakousala na figuranta, který byl pozvaný na zkoušky a moc se jí to líbilo ;)
Přemýšlela jsem, zda složit tyto zkoušky, ale protože trojková poslušnost je opravdu těžká (dle zkoušky ZVV3), tak je to pro nás nová výzva.
2.11.- Brituška oslavila svoje 17.narozeniny :-) Opravdu neskutečný věk a hlavně Britěna kondice je obdivuhodná. Letos bojovala o svůj život hned dvakrát. Svůj boj vyhrála, protože věděla, že mě tu nemůže nechat a že je tady hodně lidiček, kteří ji mají moc rádi. Chtěla žít, zabojovala a já jsem neskutečně šťastná, že tu s námi stále může být. Kdybych mohla vrátit čas, tak Britu omládnu a byla by se mnou navždy. Brita byla můj první vlastní pes a společně jsme pronikaly do tajů dogdancingu. Za mojí vlastní metodikou stojí Brituška, když tehdy snášela všechny možné pokusy, jak daný trik naučit. Vlastně díky Britě jsem vstoupila do světa kynologie, zažila první úspěchy na závodech, poznala tolik úžasných stejně postižených lidí a procestovala Evropu. Brituško, moje milovaná přeji ti hlavně zdravíčko a vím, že takový pes, jakým bezpochyby jsi se narodí jednou za tisíc let. Jsi moje jedinečná, dokonalá a nejlepší psí holčička. Lepší jsem si nemohla přát.
31.10.- Sobotu jsem strávila na MVP v Letňanech, ale tentokrát jsem pomáhala ve stánku naše sponzora pana Salače. Naše pamlsky se těší opravdu velké oblibě, tak jsem se celý den nezastavila. Radila jsem zákazníkům ohledně výběru granulí a pamlsků, doporučovala a prodávala. Musím napsat, že mě to bavilo. Podívala jsem se na takovou akci z druhé strany a dozvěděla jsem se hodně zajímavých informací. Děkujeme našemu sponzorovi za podporu v letošní sezoně a těšíme se na spolupráci v příštím roce. Pokud by měl někdo zájem o pamlsky Salač, které jsou pro trénink opravdu skvělé, tak mohu doporučite náš e-shop, kde naleznete široký výběr našich granulí a psích pamlsků. Stačí kliknout na www.propacky.cz Objednat si zde můžete granule italské značky MONGE Dog Grain Free Kachna, brambory. Naší smečce velmi svědčí a jedná se o superprémiové granule bez obilovin, netestované na zvířatech a svým složením vhodné také pro psí sportovce.
Také děkuji Lence Frydrychové a její smečce chodských psů za spolujízdu do Letňan. Bylo to moc fajn a Lenčin manžel je opravdu prima.
23.-25. 10.- Opět jsem zavítala na Moravu. V České Třebové probíhala víkendovka dogdancingu pod mým vedením. Počasí bylo, jako na objednávku a moc se mi líbilo okolí cvičáku, které bylo pro procházky, jako stvořené. Všichni účastníci mělo moc šikovné čtyřnožce a mně bylo s vámi moc dobře :-) Letošní podzim jsem prakticky polovinu víkendů strávila na Moravě. Ale ráda se vracím tam, kde mám kořeny. Děkuji Hance Petrové za pozvání a organizaci. V květnu příštího roku proběhne další víkendovka. Už se na vás moc těším ;)
17.10.- S kamarádkou Lenkou jsem se zúčastnily agility dvojzkoušek. Pňov od nás není daleko, tak jsme navzdory hektickému přihlašování dorazili na místo. Bohužel na parkuru byla místy sláma a koňské kobližky :-( Zato parkury od paní rozhodčí Podmolové byly perfektní. Moc krásně jsem si s kelpicí zaběhala. Bohužel dvakrát DISK, ale i přesto radost veliká. Angie měla v obou bězích krásné náběhy do slalomu a zóny. Gratuluci Lence s Vali, která si zde splnila poslední zkoušku nutnou k přestupu do elitní A3 kategorie.
8.-11.10.- Vypravili jsme se na Mistrovství Německa, které se konalo v městečku Denkingen. Kelpice naposledy závodila v Klasse 2, kde si na GERMAN OPEN vytančila bronz. Týden před závody jsem se dozvěděla, že musíme do jiné třídy, takže jsem musela vytáhnout naši sestavu, kterou máme na předváděčkách. Nic moc příjemného to pro mě nebylo, ale zvládli jsme to. Naše výprava přivezla zlato, stříbro i bronz . Nejvyšší třídu vyhrála zaslouženě úřadující mistryně Evropy Sandra Roth se svojí fenkou Lizzy. Na jejich sestavu se můžete podívat TADY.
Takže příště v Klasse 3 ;) Také jsme podnikli výlet do Kostnice a k Bodamskému jezeru. Moc děkujeme našemu sponzorovi panu Salačovi, protože díky němu jsme mohli do Německa vyrazit. Také musím poděkovat Ivovi, který nám zajistil moc krásné ubytování uprostřed kouzelné přírody. Irče za podporu, vaření a odřízení celé cesty, i když někdy kelpice oči jenom kulila :-D
3.10.- Opět jsme se zúčastnili 1. MISTROVSTVÍ REPUBLIKY kelpií a welshcorgi v OBEDIENCI. Když jsem vstávala za kuropění, tak moji náladu zlepšovalo pomyšlení, že takový Kol v tuto dobu sedí v maskérně a bez kelpice. Jen hrstka lidí pochopí moji narážku a těm ostatním se omlouvám:-D
Je pravda, že mě někdy Veronika Brišová pěkně štve a s chutí bych jí vyprášila kožich. Například za to, jak si sto let vybírala kelpii atd. Ale tentokrát má u mě velké plus za to, že s námi jela přes půl republiky, protože ve městě perníku byl přestup do jejího autíčka.
Co mě, ale naprosto dostalo bylo, když jsem v šest hodin ráno viděla nakupovat desítky lidí v Kauflandu. Myslíte si, že někdo normální vstane o víkendu v pět hodin, aby měl křupavé rohlíky?! Emotikona grin
Poslední týdny bohužel patří k těm nejtěžším v mém životě, tak jsem opravdu byla moc ráda, že jsem nemusela jet sama. Mistrovství Karla Dostálová pěkně zorganizovala, počasí na objednávku, zázemí areálu perfektní, atmosféra závodů také. Skvělá paní rozhodčí Lucie Gabrielová a příjemná stewardka. Já se musela dát dohromady, abych to kelpici nekazila a chvílemi mi bylo opravdu hodně zle Emotikona frown
Nicméně Angie je prostě neskutečná. Cvičila moc pěkně a tři desítky mě opravdu velmi potěšily. Její projev se paní rozhodčí moc líbil. Konkurence roste a na každém týmu bylo vidět zlepšení. Angie vyhrála kategorii OB1 a obhájila, tak titul z loňského roku, takže je VÍTĚZEM této kategorie na MISTROVSTVÍ REPUBLIKY KELPIÍ v obedienci :-) Emotikona smile
Jen je velká škoda, že se nepřihlásilo více týmů, když je podle některých obedience pro kelpie, tak vhodná ;) Nicméně věřím, že příští rok bude početnější konkurence. Děkuji všem, kteří se podíleli na MR.
25.-27.9.- Na Moravu jezdím moc ráda, takže když jsem dostala pozvání do Beskyd, tak jsem neváhala, ani vteřinu. Téměř pětihodinová cesta byla epizoda sama o sobě, ale nikdy nepochopím, že se tolik exotů nachází právě u nás :-D Bohužel od Přerova nás provázel déšť, tak jsem na vlakovém nádraží vyzvedla Denisku s Katy a jelo se do jejich doupěte :-D Angie se pozvala sama a ihned se začala předvádět a já si pochutnala na domácí pizze, na kterou dodnes vzpomínám :-)
Víkendovka se konala v malebné vesničce Hovězí, bohužel pršelo, až do sobotního odpoledne, takže jsem viděla hlavně mlhami zahalené kopce.
I přesto, že nám počasí moc nepřálo, tak si myslím, že jsme si maximálně užívali. Všichni účastníci byli moc šikovní. Zejména štěňátka a mladí psi, kteří se k mému překvapení skvěle soustředili a neměli sebemenší problém s prostředím, nebo ostatními tanečníky.
Mým favoritem se stala fenka baseta Daggi. Mám pro ně slabost a hlavně se k této rase váže rodinná epizoda :-D Také musím poděkovat Zuzce Lukešové za dornovku. Bohužel pár dnů před odjezdem přišly hodně špatné zprávy, ale já jsem se rozhodla přes to všechno odjet a rozhodně jsem toho nelitovala. Vy všichni jste mi zvedli náladu a pomohli na chvíli zapomenout na krutou realitu.
Děkuji Denisce a její úžasné mamince za pozvání a organizaci, která byla na jedničku. Moc se na všechny těším příště a očekávám velké pokroky;)
Jinak se na fotce můžete přesvědčit, že kelpie nejsou žádní svatouškové, i když vám někdo možná bude tvrdit něco jiného, tak mu nevěřte ;)
6.9.- Opět jsem přijala pozvání od Veroniky a strávila tak celý den v Pardubicích, konkrétně na nemošickém cvičáku. Jisté nostalgii jsem se neubránila, neboť právě zde jsem v létě prožila nezapomenutelné chvíle na letním výcvikovém táboře, který jsem zorganizovala. Společnost v autě nám dělala Bára s bíglicí Hvězdičkou. Spolu s kelpicí si užívala pohodlí zadních sedaček. Mimochodem se hybrid na semináři neskutečně předváděl, zlobil a vůbec dával všem najevo, že je to prostě kelpie, která je vždy sama sebou. Účastníci bylo moc příjemní a ráda jsme viděla pokroky známých týmů a zároveň mě potěšili začínající tanečnicí. Dvě tříměsíční štěňátka borderek byla moc šikovná, vůbec neřešila prostředí a ostatní tanečníky. Bohužel počasí nebylo moc příznivé, a tak jsme celý den strávili v prostorné klubovně. Prudký vítr a déšť opravdu nelákal v pobytu venku. Moc se těším na jaro, kdy se opět uskuteční seminář s mojí maličkostí :-)
29.8.- V sobotu jsme se zúčastnili závodů o Pohár města Kopidlna. Závodili jsme v kategorii ZM, kde měla kelpice pěknou poslušnost, i když poprvé si po dlouhodobém odložení nesedla na první povel, ale koukala a vrtěla ocáskem na pana rozhodčího Jaroslava Petráčka. Velmi mě těší, že Angie ukazuje, jak miluje lidi, ale v tu chvíli bych jí zakousla :-D Obrany nám tentokrát moc nevyšly, protože kelpice prověřovala, až za pásku, štěkala při obíhánímaket, nakonec na hladkém zadržení zákus "zespodu", spadla, ale znovu šla do zákusu. Body nám stačily na 3. místo. Bylo dusno, takže jsem byla ráda, že jsem byla po závodech za chvíli doma, protože v tomto počasí nejsem schopná, skoro ničeho. Děkuji organizátorům, panu rozhodčímu za posuzování a doufám, že se nějaké kelpie ukáží příští rok v kategorii ZZO, která byla letos nejvíce obsazená.
V neděli jsme v Jičíně přesedli k naší skvělé Martině od Liky a jelo se na dvojzkoušky do Nymburka. Bohužel tropy nás trápily a já si poprvé agi neužívala, ale toužila jsem po stínu a chládku. Angie nebyla ve své kůži a já jsem byla opožděná, tak bohužel dvakrát DISK. Ale moc ráda jsem zase holky viděla a o tom také agility je, o setkání s lidmi, které máte rádi :-)
19.8.- Společně s Ivetkou a Diem jsme vyrazili na celodenní výlet k pramenu Labe. Počasí bylo příjemné, akorát prudké stoupání téměř tři kilometry nebylo nic pro nás :-D Pravidelně se mi stává, že potkávám svoje známé a kamarády na místech, kde by mě to nenapadlo. A opravdu během pauzy u pramene se objevil Víťa ze cvičáku :-D Pořád říkám, jak ten svět je malý. Nachodili jsme přes 30 kilometrů a naše kelpie byly určitě maximálně spokojené. Za krásné fotky děkuji Ivet :-)
To, že lidstvo ničí přírodu každým dnem víme ( a já si říkám, že jsem opravdu ráda, že tady za sto let nebudu :-D ).Tropy, které panovaly od 3.-15.8 byly důkazem toho, že se s přírodou něco děje. Hodně jsem se bála o Britu a také ostatní členové smečky byli v ohrožení. Nedalo se nic dělat a tak jsme celé dny byli schovaní v chládku našeho doupěte ;) Jenom u vody bylo možné tropy přečkávat. Mám ráda léto a teplo, ale 40° teploty ke štěstí vážně nepotřebuji.
2.8.- Po třech táborech by každý normální člověk toužil po odpočinku, ale kdo mě zná, tak ví, že jsem nekonvenční. Táák, když skončil poslední turnus čekalo na moji mámu překvápko, protože přespala v našem doupěti Eliška s Elijenkou. Večerní procházka, pokec do pozdních nočních hodin a ráno hurá na agility dvojzkoušky Hilarem Cup do Pilníkova, které pořádala moje kamarádka Lucie Petirová a já bych tímto také ráda poděkovala za půjčení překážek na náš tábor .
Díky Elišce, které nám poradila, co a jak na parkuru pohlídat jsme si s kelpicí doběhly pro bronz. Bohužel menší zmatek u slalomu nás stál drahocenné vteřiny, ale nebýt cenných rad, tak nevím nevím. Druhý běh DISK a velká ostuda, ale pevně věřím, že když zamakáme, tak mi kelpice odpustí, protože pak zachraňovala, co se dalo . A nebýt Elišky, tak moje Anginka nemá postroj, který měla na sobě při vyhlašování a který jí prý moc sluší.
Nejšťastnější a nejúžasnější zážitek za poslední půlrok mého života bylo, když jsem si mohla zařídit AUDI A4, kterou, jak dobře vědí moji přátelé milujuEmotikona heart Emotikona heart Emotikona heart Stálo to za to a mám prostě vkus. Neobyčejný zážitek a to pohodlí. Eli, díky Emotikona smile
27.7.-1.8. - Na poslední tábor jsem se moc těšila, protože všichni přihlášení byli moji přátelé, nebo kamarádi mých oblíbenců. Opravdu jsme si užívali. Ideální počasí, výlet na Staropackou horu, táborák, dovážky pizzy (mňam Emotikona grin ) favorit opět nezklamal. Prostě neskutečně perfektní agi trenérka Eliška Dolníčková, která se svojí maliňačkou Elijenkou trénovala u mě dog dancing a já se do té její holky moc zamilovala.Měla jsem možnost vyzkoušet si cvičit s malinoisem a až na těch pár modřin je to paráda :-)
Potkala jsem hodně zástupců tohoto plemene, ale Elien je nejen roztomilá a krásná, ale také neuvěřitelně vychovaná a ten její drive Emotikona smile
Také nás navštívila Ivetka s Diem, takže byla Angie velmi potěšena Emotikona heartAkorát příští rok bude změna restaurace, protože podruhé bych to nedala a hlavy by lítaly Emotikona grin Emotikona grin Emotikona grin
Drazí přátelé, moc vám všem děkuji za tento tábor, protože během něj jsem si díky smíchu prodloužila život, tak na dalších sto let, takže počítejte s tím, že vypíši turnusy na další roky dopředu Emotikona wink
Peti, tobě děkuji za krásná slova, která jsi o táboře napsala. Málem jsem u oběda brečela dojetím, když jsem to četla. A také za hybridní růži, která stále žije a bude brzy zasazena do podkrkonošské půdy Emotikona grin Elišce děkuji za to, že přijala moje pozvání a já tak mohla poznat dalšího skvělého člověka a také za to, že se všem účastníkům věnovala na 110%!
Kdybych mohla vrátit čas, tak bych neváhala, ale věřím, že se příští rok zase všichni shledáme a já mezitím splním svůj malý úkol...ehhmm nohu stále cvičně protahuji Emotikona wink Takže nikdo žádné nehody, neplánované rozmnožení a hlavně trénujte posilování a plazení Emotikona grin
Snad jsem, coby organizátor obstála a nikomu během tábora nic nechybělo. Už teď se těším, až to zase příští rok rozjedeme!!!
20.7.-25.7.- Druhý turnus patřil obedienci s Radechou Spudilovou a já stále byla plná energie. Tábor provázely tropické teploty. Zázemí našeho domovského cvičáku umožňovalo trénink dog dancingu v klubovně, napuštění psího bazénku, táboráky atd.
O tento turnus byl velký zájem( přes dvacet náhradníků!!), takže ti, kteří se přihlásili mezi prvními měli to štěstí strávit týden u nás v Podkrkonoší. Já jsem zase měla možnost seznámit se se dvěma holkami a to s Mordou a Bačkorou, které s námi nocovali v klubovně. A také jsem měla možnost pozorovat Radku během tréninků a získat, tak nové poznatky o výcviku. Doufám, že se Radce a účastníkům u nás líbilo a příští rok se opět uskuteční tábor obedience a dogdancingu :-)
11.-17.7.- První tábor se konal v Pardubicích. Areál nemošického cvičáku nám poskytl perfektní zázemí. Všichni účastníci tábora byli úžasní. Pořád jsme se něčemu smáli. Někteří byli staří známí a někdo byl pro mě úplně neznámý, ale během pár dnů jsme fungovali, jako jedna velká rodina. Mimochodem zážitky s cikány, které má maminka naší Denisky by stáli za zveřejnění Emotikona wink Téměř každé ráno jsem vyrážela na stopy do CHKO Nemošická stráň, kde se kelpici čuchalo moc dobře. Deniska chodila s námi a trávila o samotě hodiny a hodiny s kelpicí na pokoji. Upřímně nechápu, co na hybridovi vidí, ale ten samozřejmě neprotestoval Emotikona grin Pohodová, přátelská a uvolněná atmosféra panovala po celý tábor. Počasí bylo na objednávku, kromě posledních dvou dnů, ale i přes počáteční potíže, jako naražené koleno, onemocnění naší agi trenérky Báry atd. se vše povedlo nad moje očekávání. Také děkuji přítelovi Báry Staňovi za tréninky agility, kdy se zhostil nečekané role instruktora na jedničku. Moje přání je, abychom se příští rok sešli ve stejném složení. Tímto bych ještě jednou všem účastníkům poděkovala za to, že teď na náš týden vzpomínám jenom v dobrém.
Přidávám video, aby se všichni mohli podívat na to, jak jsme si to užívali Emotikona wink Fotečky od Martina TADY
29.6.-10.7- Do našeho sídla dorazila Vanda s kompletní smečkou a tak se chodilo na dlouhé procházky, jezdilo na výlety, koukalo na horory dlouho do noci a prostě se maximálně užívalo :-D Protože žiji v nádherném koutě naší země, tak bych musela žít minimálně sto let, abych prošla všechny trasy v našem okolí.
Letos jsme si zajeli s společně s Martinem k Mumlavským vodopádům, kde jsme zmokli, až na kost :-D Dále jsme navštívili Rýchorskou boudu, Benecko, kde jsme strávili dvě hodiny v hospůdce vedle rozhledny Žalý a chvílemi jsme si mysleli, že tam zůstaneme navždy. A protože jsme holky poctivé, tak jsme ohlásily nález peněžky, ale bohužel nevděk světem vládne, takže se zapomnělo, kdo vlastně našel a poctivě odevzdal. Tropy se opět chopily vlády, a tak byl výlet na Zvičinua a na přehradu Les Království i přes klimatizaci velké utrpení. Nicméně se nám společné týdny líbily, i přes déšť, tropy, ulhané a večně se litující lidi ;) Relax jsem opravdu potřebovala, protože mě čekaly tři turnusy táborů.
21.6. - Kelpice měla vystoupení na dětské oslavě v historickém centru našeho hlavního města. Měla zde také dostaveníčko se svým prabratrancem Kalíškem :-) Moc nadšená z něj nebyla, protože v první chvíli myslela, že se jedná o její lásku Kukyho. Angie dostala tolik řízků, kolik jich nedostala, ani za svůj pobyt v New Yorku, ale tam se zase krmila žebírky, křidélky atd.
Musím poděkovat Petře od Ira, která byla tak moc hodná, že vzala svůj Chevrolet, který se kelpici mimochodem velmi zamlouval a dělala nám osobního šoféra.
12.-13.6.- Tropy se stále nechtěly vzdát své vlády, ale tréninky dog dancingu u nás doma jsme si rozhodně zkazit nenechali. Pátky a soboty se totiž u nás doma tančí, protože jsem si myslela, že v tuto dobu, už bude vše jasné. Ale kelpice usoudila, že nám bude dávat naději a pak se nám tím svým zlomyslným úšklebkem vysměje, takže jsem k radosti všech vypsala tréninky na následující týdny. Myslím si, že se tanečníkům u nás líbí a také se v teritoriu našich holek prohání borderky, australský honácký pes Iro (ač vzdálený příbuzný, tak ho stejně Angie nevzala na milost:-D), kříženci, bíglice atd.
Už teď se těším na další společné zážitky a doufám, že všichni pilně trénujete ;)
6.6. - Extrémní teploty, pobyt na sluníčku o zdraví a úžasná Angie, tak nějak bych popsala Podorlické závody v poslušnosti, které pořádala ZKO Častolovice. Když jsem ráno na cvičák dojela a zaparkovala na parkovišti, tak jsem si myslela, že jsem na špatném místě, protože vedle mě stálo auto a v něm žena zahalená v šátku. Trochu jsem znejistěla, ale pak jsem si řekla, že možná závody sponzoruje nějaký šejk, který je zároveň obdivovatel sportovní kynologie a nehodlala jsem to řešit. Můžete mi věřit, ale takové exoty, jako u nás prostě nikde na světě nenajdete. Místní cvičák je rovný, s břízami uprostřed a s kovovými překážkami. Po prezenci jsem si vylosovala číslo třináct a trochu jsem znejistěla, ale několik mých přátel má s tímto číslem dobré zkušenosti a já ho taky začínám mít ráda :-)
Závodili jsme v kategorii ZVV1 a na poslušnost jsme nastupovali v pravé poledne a musím napsat, že vítězové toho dne byli všichni a největší obdiv patřil černým psům. Pobyt na sluníčku byl nesnesitelný. Angie se moc snažila Emotikona smile K překvapení všech bez problémů přeskočila metrovou překážku ( poprvé v životě jsem viděla metrovku z kovového materiálu), ale naštěstí Angie patří k těm kelpiím, které nic neřeší a věřím, že by se mnou cvičila i na Marsu Emotikona grin Pan rozhodčí se moc smál a pak mi ostatní závodníci říkali, že měla ještě několik centimetrů rezervu. Pan rozhodčí František Vanžura nám zadal krásné body, ale bohužel nejcitelnější bodová ztráta byla díky kladině, kterou kelpice, jakožto agiliťák přeběhla. V tréninku ví, že má po kladině jít a dokonce mám na to jiný povel, ale za kladinou byl tunel, takže jsem byla ráda, že v něm neskončila. Moc mě potěšila reakce soupeřů, kteří nám gratulovali k naší chůzi a také gratulace od někoho, kdo se pohybuje v kynologii na vrcholové úrovni. Dnes, už se to tak často nevidí, aby vás ocenili soupeři. Dokonce se někdo snaží psa, který reprezentuje svoje plemeno a naši vlast pomlouvat a také zatím jeho imaginární potomky Emotikona grin Nemusíte mít obavy, protože já si nehodlám "huntovat" fenu neustálým množením a tím, že se mi snažíte přebrat zájemce o štěňata, tak tím se akorát shazujete ;) Nemnožte, trénujte, makejte a určitě se výsledky také dostaví a pak se nebudete muset zabývat ostatními. Během závodů panovala velmi přátelská atmosféra a nedaleká říčka všem zpříjemňovala celý den, kdy panovaly opravdu tropické teploty.
Angie skončila na 2. místě a jsem na ni opravdu moc PYŠNÁ Emotikona heart Emotikona smile Konkurence byla velmi kvalitní, celkem 15 závodníků a podmínky opravdu hodně náročné. Děkujeme organizátorům, panu rozhodčímu a ostatním závodníkům za prima den.
V archivu jsem nalezla video z doby, kdy jsme se připravovali na naši první pracovní zkoušku :-) Podívat se na agresivního hybrida můžete TADY
Náš krásný dědeček z otcovy strany Kalan Sky Heights alias Xanatos oslavil 4.6. své 16.narozeniny. Posíláme do Lucemburska gratulace a já doufám, že dlouhověkost předal do vínku také svým dětem a vnoučatům. Je to opravdu krásný pes, který byl také výstavně i pracovně úspěšný. Byl importován z Austrálie, stal se championem Lucemburska a Německa. Také běhal agility, pásl ovce, věnoval se záchranářskému výcviku atd. Myslím si, že Angie svojí pracovitost a projev zdědila právě po něm. Jsem pyšná, že má naše Angie v rodokmenu, tak úžasné předky. A také je mu kelpice opravdu velmi podobná, nemyslíte? ;)
30.5.- Dnes Angie opakovaně podstoupila vyšetření PRA s výsledkem NEGATIVNÍ Emotikona smile Máme velkou radost a dokonce dostala kelpice pochvalu od MVDr.Beránka, že je moc šikovná, protože celé vyšetření se, ani nehnula. Za odměnu mohla pak randit se svým snoubencem, ale jsem na děcka zvědavá, jak to pak spolu skoulí, protože to vypadá na velmi zajímavou svatbu Emotikona grin Emotikona grin Jinak moje maminka, už rozhlašuje, že bude v létě babičkou. Nejdřív následuje nevěřícný pohled (všichni vědí o mojí averzi k dětem), pak jejich pohled sjede na moje břicho a vidí (zatím) mladé a krásné tělo bez jakékoliv známky očekávané události a pak to nevydržím a musím jim na rovinu říct, že vnoučátka budou chlupatá,čtyřnohá a s ostrými tesáky :-D:-D Ještě nás čeká poslední vyšetření a pak, už nezbývá, než čekat na den D Emotikona heart
Moc děkujeme našemu sponzorovi panu Salačovi za superprémiové granule MONGE, které Angie moc chutnají a skvěle po nich prospívá. Granule jsou bez obilovin a co je pro nás důležité, tak nejsou testovány na zvířatech. Pokud by někdo z vás chtěl vyzkoušet tyto granule italské značky, tak vám doporučuji nový e-shop, kde můžete nakoupit další věci pro vašeho miláčka. Stačí kliknout ZDE :-)
28.5.- Pořád se u nás něco děje a já jsem, tak málem zapomněla na důležité novinky. Začnu tím, že je aktuálně v prodeji nové číslo časopisu Haf&Mňau. Můžete si zde přečíst exklusivní reportáž o naší cestě na Crufts. Jsem moc ráda, že spolupracuji s časopisem, který píše o tématech, o kterých ostatní raději jenom mlčí. Angie se opět literárně vyžila, politovala se a doufám, že nezačne veřejně žebrat na náměstí, protože u nás je lenochů více, než dost ;) Kelpice se také poněkud překvapivě kvalifikovala na ME a MS, i přesto, že jsme na spolu byly pouze na jednom kvalifikačním závodě, ale nechápu toho u nás víc. Účast na závodech v Itálii jsem s díky odmítla, protože se jedná o velmi pofidérní akci, kde bohužel selhala organizace ze strany pořadatelů. Spíše, než o prestižní závody jim (nejen) podle mě jde o to, aby měli v programu ukázky dogdancingu, což je samozřejmě více, než zarážející. Velmi diskutabilní je také místo konání Mistrovství Evropy, které by se mělo konat v Asii. Bohužel ,zde je pes vnímán zcela odlišně, než u nás v Evropě a sama jsem zvědavá, kolik týmů na tuto akci nakonec přiletí.
Pozorní a bystří návštěvníci našich stránek, už vědí, jaká velká událost se u nás chystá :-) Moc jsem si přála, aby se prcci narodili na jaře, ale teď jsem ráda, že se tak nestalo. Bohužel, aby koncem května bylo 9°C je hodně neobvyklé a také nepříjemné. Doufám, že každý vidí, že se nám příroda snaží naznačit, že všeho moc škodí. A nakonec po dvou letech můžete na našem youtube kanále shlédnout naši vítěznou sestavu z mezinárodních závodů v Německu. Nepochopím, ale asi FBI a další tajné služby usoudily, že naše video není pohoršující, nebo nemravné či protistátní :-D Každopádně právě toto video stálo za tím, že jsme loni dostali pozvání do USA, takže o to větší je má radost.
24. 5.- Jak se to říká? Mýliti se je LIDSKÉ. Vážení přátelé, ano stalo se mi to poprvé a doufám, že naposledy. V sobotu jsem jela do Nymburka na agility závody, ale protože v sobotu probíhaly pouze neoficiální a já si to popletla díky tomu, že závody ve většině případů nebývají v neděli, tak jsem si udělala 120 kilometrový výlet :-D Ano, už slyším většinu z vás, jak se mi směje...
Každopádně dnešek mi to vynahradil. Originální parkury, studené, ale pro psy rozhodně komfortnější počasí, ale hlavně ta nejlepší společnost Míša Fišerová, Martina Černá, Monika Galáthová, Lucie Zochová a hlavně celkem ŠEST kelpií, které si daly dostaveníčko na závodech ;) Takže společná fotka nemohla chybět. Lucka má navíc úžasně sympatického přítele a kdo mě zná, tak ví, že si oblíbím málokoho. A myslím si, že ho prohlašuji za mého nejoblíbenějšího kelpiáře. Malého Luciuse jsem dokonce hlídala a přežil ve zdraví, kdyby chtěl někdo zase dělat drby. A jak se nám běhalo? Angie se moc snažila a radost mi dělají zóny. Jumping bohužel několik odmítnutí a obloučků, zkouška disk, ale běh agility se nám vydařil a škoda skočené zóny, ale Crazy se musela ihned opičit a udělala to samé. Angie měla nejlepší čas, takže nás skočená zóna na kladině připravila o vítězství, ale konečně jsem měla pocit, že jsme na parkuru tým. Mimochodem nechápu, že Crazy u běhání neštěká. Díky kamarádům a také mým kelpiářům jsem si celé závody moc užívala a doufám, že se zase někdy brzy uvidíme.
16.5.- V sobotu jsme se zúčastnili KRAJSKÉ VÝSTAVY v Hradci Králové, která se konala v nádherném areálu Stříbrný rybník. S Angie jsme výstavu zahajovaly, protože nám bylo přiděleno číslo jedna (jsme prostě jedničky :-D) a pan rozhodčí Krinke moc krásně naší kelpici posoudil: V1, vítěz třídy a krajský vítěz. Bohužel další kelpie na výstavě nebyly, ale doufám, že ve třídě pracovní budeme mít někdy konkurenci ;) Moji kamarádi vědí, že nás výstavy moc nebaví, ale po téměř dvou letech jsem se v kruhu proběhla docela ráda. Na výstavu s námi také jela Míša, která se nemůže dočkat kelpiího přírůstku.Výstavní premiéru si zde odbyla moje kamarádka Karolína se svojí fenkou huskyho Mayou a moc se to holkám povedlo :-) Stejně tak jejímu bráchovi, který vystavoval Jacka, který je mladší bratr Mayi. Počasí letní, pohodová atmosféra a každému bych tuto výstavu doporučila. Zejména pak začátečníkům a mladým pejskům. Potkala jsem svoje kamarády, známé a moc ráda jsem si popovídala nejen o psech. Ke konci výstavy se Angie, už velmi nudila a v závěrečném kruhu si několikrát vyštěkla. Miluje jakoukoliv aktivitu se mnou, ale bylo vidět, že by raději byla někde jinde. Takže příští rok se možná opět na výstavě předvedeme a doufám, že nás bude o jednoho víc ;)
12.5.- Konečně jsme letos s Lenkou vyrazily na agility trénink za tetou Irenkou do Lipí u Náchoda. Příroda je zde divoká a krásná. Angie běhala, jako vždy na plno a když jsem se snažila, tak nám to docela šlo. Výhled na východočeské moře, pohraniční ráz krajiny a nejlepší točená zmrzlina cestou na trénink, takže jsem byla maximálně spokojená a s kelpicí se těšíme na další tréninky.
9.5.- Naše první letošní agility závody v Opatovicích nad Labem jsem si moc užívala. Počasí sice nebylo úplně ideální, dopoledne pršelo a odpoledne pak zase bylo nesnesitelné dusno, málem jsem se nabodla na bočnici (paní rozhodčí Alice Boháčová mi musela pomájat na nohy), třikrát DISK, ale uvědomila jsem si, jak mi atmosféra závodů přes zimu chyběla a hlavně, jak je mi dobře mezi přáteli. Parkury se mi moc líbily a na závodech se sešly tři kelpie. Kromě Anginky, Fossí mojí úžasné kamarádky Lucky a Liky Martiny, která si kelpici pořídila, když poznala mojí Anginku. Letos budeme trénovat, tak dlouho dokud nám to okolnosti dovolí. Atmosféra a organizace závodů byla parádní. Zpátky jsem vezla Míšu s Agátkou, takže jsem měla milou společnost. Moc se těšíme na další závody a samozřejmě na naše kamarády :-)
24.-26. 4.- Víkendovka dogdancingu se musela na poslední chvíli přesunout do našeho sídla, ale myslím si, že to nikomu nevadilo. Naopak si někteří moc užívali pozornosti našich sousedů, kteří avizovanou akci předem odsoudili, jako kdybychom tady pořádali něco nemravného či skandálního, ale upřímně si řekněme, že nebýt mě, tak to tady nežije a někdo by mohl zemřít nudou. Tak tedy v pátek odpoledne dorazila teta Vanda a večer se začínali sjíždět účastníci na informační schůzi. V sobotu ráno se začalo tančit tak, že bodrý soused na traktůrku sekal celé dopoledne pořád dokola přední část zahrady. Všichni účastníci se chovali vzorně, jejich čtyřnozí parťáci se snažili, jak to šlo a vůbec jsme si to všichni moc užili. Akorát v neděli nám trochu náladu zkazilo počasí, ale mohlo být hůř. Nakonec se nad námi vyšší moc slitovala a během zkoušek a soutěže jsme nezmokli. Myslím si, že účastníci byli s průběhem víkendu spokojení a pevně věřím, že se uvidíme na další víkendovce, která by se měla uskutečnit na podzim. Všem děkuji za vzorné chování na naší domácí půdě :-) Denisce děkujeme za dobrůtky pro holky a doufám, že se ti splní tvůj sen ;) Také moc děkuji Lucce Peštové za krásné fotečky, která nám nafotila.
22.4.- Angie oslavila 5. narozeniny a je to neskutečné, ale tak dlouho je na světě kelpií hybrid, který mi změnil život. Předčila moje očekávání a splnila mi moje sny. Hlavně jsem se jediný den nenudila, protože kelpie vás vždy něčím dokáže překvapit. Angie je tedy dosud můj osud :-D Našim krásným setřičkám přejeme zdravíčko a jak to vypadá, tak kelpice bude brzy tetou :-)
Kelpie vám nejen změní život, ale změní také vás ;)
10.4.- Angie tančila na veletrhu FOR PETS a sklidila velký potlesk. Většina diváků opustila hlavní program, kde také probíhaly ukázky a přišla se podívat na tančícího hybrida, který se předváděl, že jsem se nestačila divit. Šéfredaktorce Kateřině Kašporové se kelpice moc líbila a pořád se jí musela smát. Byla jsem moc ráda, že s námi byla moje kamarádka Petra Voldřichová, která je nesmírná pohodářka a její Billie si zamilovala černobílého kocoura k adopci :-D
Hodně kočiček našlo nové domovy a vůbec se nedivím, protože opravdu byla jedna hezčí než druhá. Zatímco kelpice pózovala fotografům, předváděla se a dávala autogramy, tak jsem u stánku Nadace na ochranu zvířat podepsala několik petic. Myslím si, že je zbytečné pořádat nesmyslné ankety, nebo natáčet plitké seriály. Problematika týrání zvířat by měla být veřejnosti stále na očích. Většina z nás stále netuší, kolik utrpení se skrývá za kosmetickým průmyslem atd. Pro někoho je klišé, když říká, jak moc má rád zvířata, ale ono nestačí mít rád ty svoje domácí mnohdy rozmazlené mazlíčky, ale dívat se dál a nebýt krátkozraký. Strávila jsem čas mezi super lidičkama, navštívili jsme stánek našeho sponzora pana Salače. Petra mě pak pozvala na ovocný shake, který měl na dně výtečné kuličky. Musela jsem se smát, když mě kulička zaskočila v krku a málem jsem se zadusila, ale také jsem se pobavila, když jsem slyšela znít areálem naší písničku, kterou máme často na předváděčkách. Je to škoda, když někdo není natolik originální, aby si našel jinou hudbu, ale čas na to, aby veřejně ponižoval člověka má ;) Těším se na příští rok a doufám, že se na nás přijdete podívat :-)
Aktuálně je v prodeji nové číslo Haf&Mňau, kde si můžete přečíst o našich přípravách na Crufts. Koupí časopisu přispějete na útulky a také se můžete těšit v následujících číslech na články od naší Angie ;)
5.4.- Již po několikáté jsem zavítala do Pardubic, kde jsem vedla seminář dog dancingu. Kromě starých známých tváří jsem poznala také začínající nováčky, ale rovněž zkušenější týmy. Celý den jsem si moc užívala, až na aprílové počasí (sněžilo, foukal vítr a pak svítilo sluníčko), které panovala téměř po celý den. Seminář se tentokrát konal pod "navládou" borderek, ale nejvíce mě okouzlila pětiměsíční rojvajlerka, která svým suverénním projevem všechny dostala :-) Moc ráda jsem viděla mladé výborně nastartované psy, které určitě čeká hvězdná kariéra. Doufám, že se budu s účastníky dále setkávat, abych viděla jejich další krůčky v tomto nádherném sportu. Děkuji Veronice za pozvání. Na podzim se bude konat další seminář, tak pevně věřím, že budete pilně trénovat a také musím napsat, že na místní cvičák se vždy moc těším.
Na společné fotce chybí můj oblíbenec modrooký Dex, tak jsem si dovolila přidat fotku z loňského semináře. Autor fotky je naše kelpií teta Lucka Peštová.
7.3.- Birmingham,Anglie- Crufts International Freestyle - S Anginkou jsme se zúčastnily prestižních závodů, během kterých jsem myslela, že nastala moje poslední hodinka. Dva týdny bez tréninku, můj velmi špatný zdravotní stav a přesto kelpice ukázala světu, co v ní je. Nezklamala, podržela mě a spolu jsme všem dokázaly, že kelpie jsou na dogdancing rozhodně vhodné ;) Konkurence je rok od roku větší, avšak bodování jedné z rozhodčích nejen pro mě zůstane záhadou. Přes všechny komplikace jsem se snažila závody si užívat. Bohužel Angie byla po vyhlášení napadena psem norské závodnice, ale naštěstí se nic vážného nestalo. Marcelka prakticky celou cestu odřídila sama, protože můj zdravotní stav se nezlepšil a cestou domů jsem v Calais prožívala stavy, které opravdu nikomu nepřeji.
Ráda bych zde poděkovala všem za krásné vzkazy, držení palečků a hlavně za důvěru v nás. Avšak největší dík patří našemu sponzorovi panu Salačovi (krmiva Salač), bez kterého bychom se těchto náročných závodů nemohli zúčastnit. Děkujeme!
Fotky HERE článek bude brzičko ;) Na naší sestavu se můžete podívat TADY
A konečně zde mohu všem odtajnit naše největší letošní překvapení. Už se všichni moc těšíme a přesto, že v tuto chvíli máme zájemců mnoho, tak stále vybíráme ty nejvhodnější adepty pro naše budoucí srdíčka. Takže pokud přemýšlíte o tom, že by se i váš život mohl změnit, díky pořízení australského zázraku od nás, tak prosím pište na katyvein@seznam.cz
27.2.-1.3. Na víkendový seminář dogdaningu budu vzpomínat hodně dlouho, ale v dobrém to rozhodně nebude. Penzion Růžové údolí nedaleko Zábřeha na Moravě, který jsme pro naši akci zvolili bylo jedno velké zklamání. Bohužel to, že se u nás lže je známá věc, ale také jednání s klientem, který vám nechá vydělat peníze je hodně na pováženou. Nebudu se zde podrobně rozepisovat, co se vše za víkend událo, ale tento penzion nedoporučuji, pokud netoužíte po sprchování tak, že jednou rukou budete držet pákovou baterii, nechcete shánět záclony a následně si dávat na okna ubrus (Vanda je svědek, že jsem téměř vypadla z okna :-D), ladit televizi, nebo se bouchat v koupelně hlavou o strop. Nicméně díky účastníkům jsem si víkend nakonec užila, v mojí skupince trénovaly dvě kelpice, dostala jsem od účastníků dárečky, odreagovala se pohledem na vycpaného kamzíka a Vanda mě nechala řídit černého hřebce. Ráda jsem vás všechny viděla a těším se, až se setkáme někde jinde a za lepších okolností. Tímto také děkuji všem za toleranci a pochopení :-)
Pokud by někdo měl zájem o kelpii ze stejné krevní linie, jako je moje Angie, tak v naší rodné chovatelské stanici plánují vrh C :-)
Více informací naleznete TADY
13.2.- V pátek jsme měli vystoupení v Hradci Králové na maturitním večírku střední veterinární školy. Atmosféra byla úžasná, hlavně se mi líbilo, že dost studentů poznalo k jakému plemeni Angie patří. Bohužel naleštěné parkety hodně klouzaly, ale kelpice je, už ostřílený matador, takže si s tím lehce poradila, přesto mi ji chvílemi bylo líto. Naštěstí jsem po zjištění povrchu zvolila do sestavy takové prvky, abych předešla případnému zranění. K naší zpáteční cestě se nebudu rozepisovat. Snad jenom napíšu to, že jsme se svezli ve zbrusu novém mercedesu, který se nám oběma moc zamlouval ;)
4.2.- Opravdu skvělý večer jsme strávili v kině Aero na premiéře filmu BÍLÝ BŮH, který kelpice uvedla do kin. Atmosféra byla opravdu jedinečná, protože smečka psů v kině je vskutku nevšední zážitek. Angie večírky a podobné akce miluje a je na ni vidět, jak je ve svém živlu, když pózuje fotografům. Film, ač chvílemi drsný velmi dobře vystihuje aktuální problémy a také poukazuje na to, jak je lidská rasa ničivý druh, který za zrůdy bez váhání označí všechny kolem sebe, ale přes svůj neopodstatněný pocit nadřazenosti se nepodívá pravdě do očí. Děkuji Katce Kašparové za pozvání a možnost být součástí večera. Reportáž o premiéře odvysílala TV PRIMA a na její záznam, se můžete podívat TADY :-)
Jen ti nejbližší kamarádi si pamatují, že 7.2. slavím narozeniny, které jsem letos strávila s člověkem, kterého nejvíc miluji pokud vás zajímá, kde a s kým to tedy bylo, tak mrkejte :-)
24.1.- S velikou bolestí v srdci vám musíme oznámit, že dnes zemřela maminka naší Angie. Bilberry Xapatán dělala svojí rodině radost celých jedenáct let, ale bohužel podlehla rakovině žaludku. Krásná pálená fenka prožila svůj život s lidmi, které měla moc ráda a v kelpií smečce, která se skládala z její sestry, dcery a synovce. Podařilo se jí něco, co se některým lidem nepovede za celý jejich život a to, že svým přičiněním udělala jednoho člověka neskutečně šťastným. A to tím, že vdechla život štěňátkům, z nichž jedno právě teď leží vedle mě. Beruško, moc ti děkuji za tu naší kelpií holku, protože obohatila můj život a lepší kelpii jsem si nemohla přát. Určitě se na nás z psího nebíčka díváš a jsi na ni, tak pyšná, jako já.
Ráda bych zde poděkovala svojí nejlepší kamarádce Vandě, která se mnou loni v létě jela na dovolenou, během které jsme několikrát navštívili chovatelskou stanici ze Štokova a mohli, tak naposledy vidět naší maminku užívat si života.
R.I.P Bilberry
10.1. 2015- Určitě si mnozí z vás říkají, proč jsou vedle sebe tyto dvě rozdílné fotografie. Bohužel v prosinci nám byla řečeno (dnes naštěstí víme, že to byla špatná diagnóza), že má Brituška rakovinu. Je zcela zbytečné psát, jak jsem se cítila, protože každý, kdo má psy a má je opravdu rád, tak to ví. Naštěstí se z "nádoru" vyklubala pouze tuková boulička, která se nezvětšuje a Brituška si dál užívá zaslouženého důchodu. Loni oslavila 16. narozeniny a jsem si vědoma toho, že je to u psa požehnaný věk, ale nevidím důvod, aby mého nejlepšího přítele a parťáka muselo něco trápit. Načasování diagnózy před Vánocemi a několik dní před uzávěrkou na kvalifikační závody bylo vskutku skvělé. S přihláškou jsem odeslala písničku na kterou běžně vystupujeme na předváděčkách, nebo v zahraničí. Nějaký trénink mě opravdu nezajímal. A protože jsem měla informace, že se letos zřejmě MS konat nebude (dnes je to oficiálně potvrzeno) a let do Asie na ME bych docela rozmýšlela, tak jsem účast pojala, jako trénink. Alespoň jsem si mohla popovídat s kámošema a svěřit se s tím, co se nám stalo. Ono je to docela na psychiku náročné, když se smíříte s tím, že má někdo smrtelnou nemoc a za pár týdnů se dozvíte, že tomu, tak není. Naše sestava nebyla freestylová, ale přesto jsem byla nemile překvapena z hodnocení. Stále vidím, že chybí zkušení rozhodčí, kteří jsou sami aktivní závodníci a také se nám evropský dogdancing začínám vzdalovat mílovými kroky. Bohužel našemu národu chybí, už po staletí umění držet pospolu a proto si myslím, že náš národ byl, tak často "vlečen" dějinami. A dokud se reprezentanti nenaučí vzájemné podpoře, respektu a pospolitosti, tak se obávám, že se nic nezmění.
